Založit webové stránky nebo eShop
 

Collie rough Erny and sheltie Biaggi

Z akcí (starší)
 
 
CANISTERAPEUTICKÝ SEMINÁŘ , VĚTŘKOVICE 5.6. 2010
   Canisterapeutický seminář se konal při canisteraúeutickém víkendu ve Větřkovicích a musím říct, že byl velmi poučný a nejen co se canisterapie týče. Je skvělé jak spolu s našimi mazlíčky, lze někomu pomoci.
Seminář měl několik částí, začnu panem Dessenským.
 
  • pan Rudolf Desenský – psycholog psů - volná diskuze, etologie, kynologie psů
     Rudolf Dessenský, o něm asi už každý kynolog slyšel a většinou si myslí že je to pán, který kouše psy do čumáku. Ale je jen neobyčejný člověk, který má tu svou „metodiku“ pro výchovu psů a musím říct, že něco na ní je. Hlavně se mu vyplácí.
Tento pán má jednu zvláštnost, mluví velice potichu a to kvůli psům. Říká, že oni slyší 35x lépe než lidi, takže není potřeba křičet. A opravdu na svou šéfovou smečky leondbegřici jen potichu zavolal a ona okamžitě přišla. Měl s sebou dokonce i 5-ti týdenní vlče, které se stalo středem pozornosti. Jeho přednáška probíhala formou dotazů, tak se lidé ptali a ptali a pan Dessenský na každou otázku našel ihned odpověď. Jeho metodika spočívá v tom, že víc jedná než kecá....kecy jsou na prd. Tím jednáním však nejsou nějaké drastické fyzické tresty. K těm dojde až v opravdu nejhorším. Uvedu příklad na přivolání. Dáme povel,počkáme 1,2 sekundy, pes nereguje. Trest by měl vypadat takto: nahromadit v sobě energii a ve tváři a v gestech dát najevo jak moc jsme nespokojeni a naběhnout na psa. Kousek před ním se zastavit a dát mu ještě jednu šanci. Pokud jsme divadlo zahráli dobře, přijde. Pokud ale ani tak nepřijde, následuje fyzický trest, což jestli jsem to pochopila správěn třeba zatáhnout psa za chlupy, za ocas či mu zmáčkout čumák, zkráta něco nepříjemného.Ale hlavně by k tomu, že nám pes nepřijde nemělo dojít. Buď má pes couračku a nebo přivolání. A kdyby i 100x přišel a jendou ne, vracíme ho na couračku. Tu by měl mít pořád, na procházce, na zahradě i v bytě ,tam stačí kratší. A pokud se pes zamotá, má si to člověk užít a vysmát se mu, že je tak neschopný, že se ani bez pánička sám nevymotá. A pokud třeba pes přijde, ale mezitím se vyčůrá a podobně, nemáme ho trestat ani chválit, má to být něco jako dost že si přišel, ale příště by to mohlo být lepší. Pan Dessenský psy chválí jen za mimořádné věci, nebude je přeci chválit za věci, ketré dělají běžně. Jeho pochvala vypadá tak, že psa pohladí na místě, kde to má rád. Nebo psovi dovolí ať si ho olíže, když mu to dělá dobře. Zrátka nechá psa se sebou chvíli manipulovat a za to je pes rád. Ale co je podle něj hlavní je, že pochvala musí jít od srdce. Přímo nesnáší šablonkovité pochvaly jako je táák je hodný. To pro psa není žádná pochvala. Vše co chceme musí jít zkrátka zevnitř ať už trest či pochvala a člověk si u toho musí věřit. A taky jeho psy neřeší ostatní psy protože ví, že vůdce smečky čili on je před nimi ochrání Pokud nějaký pes jeví agresi vůči našemu máme proti němu taky vyběhnout, na což si asi každý netroufne. To musí s člověka jít asi hodně cítit přirozený respekt, aby toto s cizími psy dokázal aniž by nebyl pokousán. Taky jeho hlavním požadavkem k správné výchově je, aby respekt a důvěra byly naprosto vyrovnané, což je podle mě jedna z nejsložitějších věcí. Řešení pokud pes tahá na vodítku: v momentě, kdy začne tahat, zatáhnout psa za ocas. Další co mi utkvělo v paměti, vůdcem smečky, je ten kdo je nejmíň histerický. Také nepoužívá pískací hračky, nemáme se pak divit, že psi mordují kočky, když oni taky tak pěkně pískají. Padl dotaz jestli je pravda, že by měl pes jít do dveří až za námí, odpověď  "mě by to překáželo". A zda pes může do postele? Ano pokud mi tan nepřekáží a chová se slušně.
    Člověk si musí uvědomit, že pes je tu pro něj a ne naopak. Pes má prosit o naši přízeň a ne my jeho. Myslím že mi povídání s panem Dessenským hodně dalo. Nebylo to nic, co by bylo naprosto žhavou novinkou, ale člověk potřebuje některé věci slyšet neustále, protože občas zapomíná, že ten plyšák co ho tak miluje, je stále ještě i vlkem.
 
 
Canisterapie - jako jedna z alternativních metod léčby
canisterapie v praxi a praktické ukázky polohování – H. Fejkusová, předsedkyně sdružení PR

    Pes pdokáže „nemocným“ pomoci jak psychicky, tak fyzicky. Ale cesta k úspěchu je hodně těžká. Dejme tomu, že psovod má psa vhodné povahy a vycvičí ho k této činnosti. Nejtěžší však teprve začíná a to navázat s klienetem vztah. Uvdedu pár příkladů, o kterých nám říkali. Člověk sám musí být tak trochu psycholog a až s praxí to začne zvládat. Hovořilo se hlavně o dětech po mozkové mrtvici a autistech. Tak třeba jedna holčička o psa nejevila žádný zájem, místo toho lovila po místnosti čárové kódy, kterými byla posedlá a tak pes při příští návštěvě dostal čárový kód.
A ejhle, holčička zjistila, že ten čárový kód je na něčem příjemném s teplým čumákem a tak postupně po několika návštěvách navazovali kontakt. Co dětem pomáhá je polohování, kdy si dítě dá na psa třeba nohy či hlavu, uvolní se mu tím spazmy Uvolnění bývá někdy až tak uvolňující, že se dítě pomočí, což je známka toho že to splnilo svůj účel. Děti také poslouchají jak pejsek dýchá, buší mu srdíčko. Nebo cvičí jemnou motoriku prstů, tím že ho zdobí mašlemi či češou. Jiná holčička zase chtěla jedině puzle, tak je dali pod pejska.Chlapec měl zas rád kovové předměty. Místo koženého obojku dostal pejsek kovový s kovvovým vodítkem. Chlapec zprvu vodítko pouštěl na zem, po několika pokusech ho nepustil a přeručkoval až k obojku a zjistil, že obepíná něco ještě zajímavějšího než kov. Nebo zas jedna babička v domě seniorů na invalidním vozíku nemohla otářet hlavou. Vypustili k ní malého pejska, který kolem ní proběhl, babička se otočila a ještě řekal „ Co ty pěrune jeden“. Klienti si tak vlastně ani neuvědomují, že rehabilitují.
  
ilustrační foto
 
Canisterapie u klientů s poruchou autistického spektra – Mgr. P. Mikoláš, psycholog

     Sledovali jsme video, ketré bylo natočeno o chlapci autistovi, jeho postupný vývoj. Chlapec pro změnu stále kontroloval, zda CD přehrávač a kopírka jsou zapojeny v zásuvce a jestli všechny kolečka jsou pootečena přesně na té pozici, která je „správná“. Cesta byla opět dlouhá. Skončilo to však velkým úspěchem. Pan psycholog říkal, že u toho začal i brečet a nejen on. Chlapec dal psovi sám piškot. Možná se vám to zdá jako něco normálního, ale u dětí s touto poruchou je to nevídaný úspěch. Celkově jsem netušila jaký autismus ve skutečnosti je, jak mají lidé s touto poruchou jiný svět, plný zvláštností. Padl zde i dotaz, co to vlastn způsobuje. Mimo genetiky k tomu přispívá i ovzduší, příčemž v našem moravskoslezkémm kraji je to opravdu poznat a pomoc je zde nejpotřebnější. Každý krůček je nejen úspěchme pro postiženého, ale hlavně pro jeho nejbližší okolí, které tak vidí, že má smysl bojovat.
Pan psycholog vlastní chovatelskou stanici německýc ovčáků a komondorů. A je tak světovou raritou, kdy komondoři jsou canisterapeutickými psi. Na závěr své přednášky nám jako bonus pustil video svého štěněcího vrhu 14-ti malých komondorů.

 
   Neumím načerpané informace a emoce dobře popsat, ale po přednášce paní Fejkusové a pana Mikoláše jsem si uvědomila, že je téměř hříchem, pokud má člověk možnost, tímto způsobem nepomáhat. Když se nad sebou zamyslím, zjistím, že vše co dělám je většinou jen pro mé osobní uspokojení. Ale pomáhat je na druhou stranu někdy hodně těžké a myslím, že tohle je způsob jak můžeme my kynologové skutečně pomoci. Jetšě mít tak vhodného psa, najít si čas, odvahu a s chutí do toho.
 
Pasení Libhošť 13.3. 2010
 
  Dlouho jsem sledovala, kdy se konečně objeví propozice na tuto akci. Stalo se tak až týden před ní. V den konání nebylo vůbec příjemné počasí- sněžilo a bylo blátivo. Akce se konala na pastvině patřící Gavendům, paní Gavendová působila i v roli rizhodčí. Nejprve přišly na řadu zkušení ovčáci - 2 velškorgi a 1 bordera, dělali vyšší zkoušky (soutěže)(HWT a trial). Poté přišli na řadu zkoušky ovčáckých vloh.
 
  Paní rozhodčí řekla, že neborderky půjdou až na konec a dívala se přitom na Ernyho, ketrý byl jediná neborderka. Nevadilo mi to, protože jsme alespoň odkoukala, jak se má takový člověk v roli ovčáckého psovoda chovat. Zkouška probíhala tak,  že se pes nechal na volno nejprve obíhta kolem košáru, kde bylo asi 5,6 oveček a pak se s ním šlo přímo dovnitř. Borderky si své zkusili a přišli jsme na řadu my. Erny jak to má ve zvyku musel opět vzbudit rozruch a udělat jak já říkám "country estrádu".
  Ze začátku naše zkouška probíhala stejně jako u borderek. Erny košár pilně obíhal a o ovečky se zajímal. Paní rozhodčí nás vpustila dovnitř, Erny na ovce neustále poštěkával, ale bylo vidět že z nich má  trochu strach, hlavně z toho berana který se na něj furt beranil svou černou hlavou. Lítal furt před nimi, ale obíhal je jen zřídka. Paní rozhodčí tedy řekla, že vypustí jendu ovci na pastvinu a než to udělá ať ho zatím pustím zas obíhat košár. Pak jsem si ho měla chytit a tady se stal zádrhel. Erny ne a ne ke mně přijít.
 
 
  Mezitím se na volné patsvině místo jedné ovce hned objevilo rovnou celé stádo a Erny za nimi letěl...a teď se teprve doopravdy projevily jeho ovčácké pudy....ovečky skutečně pásl !!!! Problém byl, že jsem ho od nich nemohla za boha odvolat, mávala jsme na něj jeho oblíbenou hračkou, lákala na balónek, jenže on furt pásl. Mamka, která kamerovala měla infarktové stavy, protože už Ernyho viděla přejetého na cestě, která byla hned poblíž. Naháněli jsme ho tam jak dvě trdla a on furt za těmi ovcemi... Byla to opravdu bezvýchodná situace, cítila jsme se dost blbě. Na pomoc přišel zkušený pes a ovečky zahnal zpět do košáru a Erny si konečně všiml, že ho volám.
  Jako lajk jsme nevěděla, zda tedy Erny ty vlohy má či ne. Paní rozhodčí povídala, že ano,ale ta poslušnost.....  Po našem výkonu jsme se šli uklidnit a zahřát k ohni, který tady pěkně plápolal a přišla za námi dvojice, která povídala, že ještě neviděli dlouhosrstku tak pěkně pást a že bysme to měli zkusit víc rozvíjet. Od dubna se tam mají pořádata školení a tréninky, takže tam možná zajedem a uvidí se. Problém je, že se to nachází 100 km od našeho bydliště a nevím jak často je potřeba to trénovat.
  Mamka se uklidnila, já měla velkou radost, že to Erny zmákl a že byl ještě pochválen za své pudy. Při vyhlašování paní rozhodčí vysvětlovala proč chdodí neborderky až nakonec....prý viděli jste proč. Tím mylsela, že těmto (nebordeřím) plemenům vyhovují spíše se pohybující zvířata a vzhledem k tomu, že psi skládající vlohy jsou většinou nezkušení, ovce trochu vystresuíj. Dali jsme si výborný skopový guláš, dostali jsme plno lejster a jeli spokojeně domů. Budu muset opět zapracovat na naší přivolávačce za ztížených podmínek je trochu slabší, ale tady to bylo opravdu dost extrémní...ach jo.
Z videa bohužel nic nebude, protže došla kazeta, takže mám natočeno jen prvnéích 10 sekund....škoda, video by bylo dosti vtipné.
 
 
 
 
 
 Lukovské tunýlkaření - 19.9. 2009
 
  Neoficiální závody agility v Lukové se konaly v krásném prostředí místní ZKO. Zúčastnilo se jich cca 70 týmů. Nejvíce se zúčastnilo border kolíí, dosti voříšků, šeltií, pudlů, krátkosrstek,... a také se tu objevilo celkem netradiční plemeno  Irish Soft Coated Wheaten Terrier. Erny jako jediný zastupoval dlouhosrstky.
  Závody začaly bez zpoždění. Nejprve se běžel Open, začala naše kategorie LA začátečníci. Ačkoli se trať zdála spíš lehčí, pejsci si šli posvém a nehleděli na pořadí překážek, a tak velkému počtu bylo na výsledkovou listinu připsáno DIS. Rozhodčí byl přísný zejména na zóny, ty si hodně hlídal a mám pocit, že snad 1 či 2 tými  za ně nedostaly trestné body. Erny přišel na řadu jako šestý. Zaběhl čistě, ale o dost pomaleji naž na trénincích. Jeho přesnost ho však vynesla na 1.místo, jelikož jako jediný doběhl s 0 trestnými body. Naše radost byla nekonečná!!!
  Z našeho agiliťáckého klubu Krnov se dále v kategorii MA začátečníci zúčastnil šeltiák Kimi s psovodkou Lídou, kterému se dařilo taktéž výborně. Jako šipka přeběhl celou trať bezchybně a dokonce si střihl svůj osobní rychlostní rekord! V kategorii LA pokročilí jsme měli ostříleného závodníka Turba (Lída), který do třetice završil výborné openové tažení krnováků čistým během a 1.místem.
 
  
Erny v akci
 
 
  Následný Jumping, byl výhodnější spíše pro rychlé psy. Všichni naši pejsci běželi čistě, ale pouze Kimíkovi se podařilo umístit na stupních vítězů a to 2.místem.
  Největší zajímavost však přišla na řadu až teď - tunýlkaření. Již při prohlídce trati docházelo k dosti karambolům. Trať byla "motavá". Psovodi si ji ne a ne zapamatovat. Prohlídka skončila. A začlo to: DIS, DIS, DIS.....Skóre 37:30 pro rozhodčího. Od nás se podařilo doběhnout Kimíkovi a Ernymu, Turbo si šel po svém a vlezl do špatné díry.
   Po skončení tohoto tunýlkaření, pan rozhodčí jako psovod a autor parkuru jako pes, nám předvedli jak se to má běžet,  nepovedlo se jim to, byli by taky DIS .
 Ještě bych chtěla upozornit na mladé talenty, které se na závodech objevili. A to 2 děti, které ve svém věku rovnocenně konkurovali nám dospělákům. Jednomu z nich se dokonce podařilo vybojovat i místo na bedně.
  Přišlo vyhlášení vítězů. Já se těšila na pohár s červenou štopkou, které tam měli vystavené. Bohužel přišlo zklamání. Za Open se pohár nedával.Pořadatelé nás obdarovali  kokardou, dále diplomem a igelitkou s kšiltovkou, tabletami na klouby a poukazy v hodnotě 500 Kč na psí " potřeby" a slevami. Krásné poháry , rovněž kokardy a plnou tašku cen věnovali vítězům Jumpingu. To mě velice překvapilo, protože zatímco na Openu (začátečníci) si psi protrpěli zónovky, past v podobě tunelu pod áčkem a samozřejmě skočky, v Jumpingu pouze skočky a tunely. Ale nedá se nic dělat. Zmocnit se poháru se nám snad podaří příště.
  Z Lukové jsme odjeli velice spokojeni. Erny zaběhl všechny běhy bez chyby a choval se celkem slušně. Organizátoři to také zvládli skvěle a naše ZKO si do Krnova odvezla 3 x 1.místo a 1 x 2.místo.
  Těžce jsme se "nasáčkovali" do moji malé fábie a vyrazili směr domov.
 
Dodatek: Nakonec mě ani nemrzelo, že nemáme pohár, jelikož poukazy jsme v obchodě vyměnili za granule a vitamíny. Erny si tak na sebe aspoň trochu vydělal!
 
  Zleva Turbo, Kimi, Erny 
 
 
 
  Konal se již 4. ročník této akce. My jsme se zúčstnili poprvé. A jsem tomu velmi rádi, bylo to prostě SKVĚLÉ!
Vyrazili jsme v pátek v 9 hodin ráno. S sebou jsme vzali ještě naši kamarádku Marťu s choďákem Ričkem.  A tak jsme se v autě dost mačkali. Na místo naše posádka dorazila až v 8 večer. Cesta nás hodně vysílila, a tak jsme nelenili a postavili stan a spali....
  Ráno začali přijíždět další kolie, šeltie, ale objevila se i jiná "nelassiová" plemena. V sobotu odpoledne se konal první trénink, kde jsem předvedl, co umím a neumím. Každý den byly 2 tréninky. Jeden brzy ráno, druhý k večeru. Buď bylo strašné vedro, a nebo pršelo. Agility kolií si vzala na starost Eva Plíštilová, šeltičky Ivana Patáková  a poslušnost, dogdancing Alena Smolíková.
  Hned v sobotu se Martě podařila neuveřitelná věc!!! Zlomila klíček od auta. Tím jsme se ocitli bez pojízdného auta na opačném konci republiky stovky kilometrů od našeho domova! A co teď? Řešení bylo naštěstí nalezeno. Náhradní klíček nám přivezou rodiče naši kamarádky Aničky, která se táboru také účastnila a která bydlí blízko nás! Mimochodem, má moc pěknou fenečeku šeltičky, ale bohužel jsem se jí nezalíbil.  
 
   
         Erny v látkovém tunelu                                                                                Monča s Kirou (německý trpasličí špic)
 
Během pár dnů jsme si já i moje panička našli spoustu nových kamarádů. Bylo tam opravdu hodně krásných feneček, které mě rozptylovaly od mého výcviku. Panička se na mě už velice zlobila. Ani se jí nedivím. Neustále jsem vybíhal za nimi z tratě. Když já ale nemohl odolat. V půli týdne se nám zablokoval kufr od auta a přestal fungovat mobil! Fakt smůla! A ještě ke všemu mě zbil jeden koliák! Já sem jich chtěl taky pár přeprat,ale panička tomu zabránila. Nechápe, že si chci vydobýt své místo na slunci! 
  Lidé se psy cvičili a cvičili. Bylo zde i zpestření. Výcvikářka Alena Smolíková naučila lidi několik hodů frisbee. Byla to velká legrace. Lidé to házeli za hlavou, pod nohou, padali u toho a smáli se tomu. Hlavně starší lidése divili,  co zas dělají za kraviny, jako by jim to agility nestačilo. My pejsci jsme se taky nasmáli, když se naše paničky učily různé otočky,
např. francouze, kterému začaly pracovně říkat "letadlo". Nechápu, co na tom bylo k nepochopení, že to furt motaly. 
        Brigitta , v pozadí trenérka Eva Plíštilová                            kousek Lindy s Belssem 
 
  Čas uplynul jako voda a byla tu sobota - den ve znamení souteží.  První na řadu přišel Šikulka Lassie - Agility Gambler (viz sekce psí sporty), dále agility Jumping, Lounský speciál - stíhačka, Poslušnost, Miláček Lassie (o nejhezčí štěně). Před soutěžemi nám ještě Alča předvedla skvělou ukázku dogdancingu.
 
Po psích soutěžích měli přijít na řadu soutěže pouze lidské - lounský trojboj (lidi překonávají překážky s limonádou), ten se však z důvodu předčasného sklizení překážek nekonal, a soutěž ve volejbale - 1.místo vyhrála Linda s přítelem (dostali šampáňo), 2.místo Martina s moji paničkou Veronikou (dostali nanukáč, který musely hned sníst,ale jelikož si doma zapomněly i příbor, musely zas někde "ukrást lžičky"),3 místo obsadil "chlapecký tým" Vlasta s Tomášem. Po vyhlášení výsledků a předání cen se většina lidí rozjela domů. (Jo a ještě k nám úspěšně dorazil klíček a taky se otevřel kufr) Najdenou tu zbyly jen 3 smutné stany. Večer jsme šli jetšě se zbylými do Loun na libanonský chlebíček a utopence.
  A ráno jsme se vydali zas na tu dlouhou cestu, při níž se nám na paty opět nalepila smůla. Nějak jsme zapomněli odbočit a ocitli se na dálnici směrem na Prahu (kam jsme rozhodně neměli namířeno). Než jsme se z té šlamastiky vymotali, byla 1,5 hodiny cesty v čudu. Unavená panička ještě dlouhou dobu nepotkala pumpu. Když se tak stalo, načerpala co to dalo.
U pokladny jí však oznámili, že karty neberou. Zjevila se jí hrůza v očích, protože hotovost u sebe neměla. Naštěstí jí dovolili najít bankomat, kde potřebné peníze vybrala. Po 9 hodinách cesty jsme byli konečně doma!  A příští rok se opět snad všichni setkáme s Lassii!!!!!
 
Fotky :jozina.rajce.idnes.cz/leto_s_Lasiie_2009/ , další najdete pokud na rajčeti zadáte Léto s Lasii 2009
 
   
na výletě: paní Brumlovás Brumlou, Monika s "Paprikou", Brigittou , Veronika a Erny
 
 
 
 
 
 
V Ý S T A V Y:
 
NÁRODNÍ VÝSTAVA OSTRAVA -
4.dubna 2009 jsme se zúčastnili naší první výstavy, k našemu velkému překvapení velmi úspěšně.
Ačkoli jsme moc nevěděli, co se po nás bude chtít, a tudíž naše výstavní chování výstavní nebylo, ocenil nás rozhodčí V1 CAJC. Dostal jsem svůj první titul, ale mě to bylo jedno. V životě jsem neviděl tolik psů, a tak jsem na ně neustále poštěkával, což mě později značně unavilo.
 
Výsledek: V1, CAJC (Čekatelství českého junior šampiona)
 
 
 
 
Posudek: 12-ti měsíční pes kolie zl., typická hlava, zkus nůžkový, ucho šířeji nasazené, téměř v polovině sklopené, měkčí hřbetní linie, korektní postoj končetin, něco co se nedá přečíst lebka
 
XIV. Slezská výstava psů
9. května 2009, Hlučín
Zde jsem poznal svého tatínka Earlyho alias Maxe. Opět jsem se tozhodčímu líbil.
 
Výsledek: V1, VT (Vítěz třídy mladých)
 
 
 
Posudek: 13 měs. pes, pěkná kondice, korektní hlava, správný trup, korektní tělo, dobrý pohyb.
 
XIX. KV Chropyně
6.června 2009
Zde už jsme nedosáhli tak výborného výslkedku. Rozhodčímu jsem se zdál příliš hubený. Byl jsem sice čtvrtý, ale s VD. Svůj názor na to jsem vyjádřil jasně: Vyčůral jsem se na  cedulku s číslem 4.
Od té doby se mě panička snaží neustále vykrmit. Ale moc se jí to nedaří. Jsem spíše sportovní typ a udržuji si figuru.
 
Výsledek: VD4
 
                              
   Erny                                                                                                                                   Krátkosrsté kolie
 
 
Posudek:  čtrnáct. měs., potřebuje se stále rozvinout, správná délka hlavy, pěkné tmavé oko, bílé koutky trochu kazí vzhled, správné uši, správné proporce těla, ale potřebuje zesílit, velmi dobré kosti, dostatečný hrudník, správné úhl. ve předu i v zadu, lepší by byly silnější tlapy, akceptovatelné nesení ocasu, srst správné struk., při pohybu se potřebuje hodně usadit a zesílit ze předu i v zadu. Velmi dobrý temp. (asi temperament)
 
Krajská výstava Ostrava 9.8. 2009
Na tuto výstavu jsme málem nejeli. Od poslední výstavy jsme totiž vůbec nepřibral, nýbrž naopak mi ještě nějaké to kilo ubylo. A panička se bála, že bych dostal špatnou známku. Taky se jí nelíbilo, jak mi zřídla srst.
Ale nakonec to dobře dopadlo. Jeli jsme a dostal jsem V1, ale pravda je, že kdybych víc jedl, mohl jsem už získat krajského vítěze ( dávali za něj takové neobyčejně krásné medaile)  prohrál jsme ho o kila. A aby nebyla nuda, měl jsem průjem a před vystavováním si jím potřísnil "suknici". Panička mi to musela utírat, chudák. A taky jak mám svou oranžovou přenosnou boudu, podařilo se mi v ní převrátit a sejmout souseda berňáka. Naštěstí to byl klidný chlapík, kterého jen tak něco nerozhodí!
 
Výsledek: V1, VT (mezitřída)
 
 
 
 
TOPlist